Část - 3:

OBECNÍ KNIHOVNA

Roku 1948 byla ustanovena knihovní rada , jejímž předsedou byl Škorpík Jan č.139 , knihovníkem Doubínek František č.138, členové rady Tomšíček Jan č.13, Česnek Josef č.53 a Gregor Oldřich č.57. V tomto roce byla také značná část knih po únoru 1948 vyřazena z knihovny a to těch autorů, kteří by mohli být na překážku nastoupené socializace země a nastoupivší noví mocipáni se jejich tvorbou cítili ohroženi. Nedělali však nic neobvyklého v našich dějinách, před nimi přece pálili zakázané knihy v době pobělohorské Jezuité a v době ještě nedávno minulé nacisté.Tyto vyřazené knihy ohni však nepodlehly, to se již po těch zkušenostech nikdo neodvážil ale byly vyřazeny a přemístěny do různých jakoby skladů a třeba do soukromé knihovny knihovníka .
V této době navštěvovalo obecní knihovnu mnoho občanů, neboť mnozí doma ani ještě neměli rádio, natož televizi, která přišla mnohem později.
Roku 1967 byl jmenován knihovníkem František Kalábek, který byl knihovníkem do roku 1983 , kdy zemřel. Byl bývalým vedoucím poštovního úřadu v Brně a manžel Marie Žákové z č. 109 (nové 128), když se oba vrátili na důchod k rodičům manželky Marie . V tomto roce 1967 převzali obecní knihovnu s necelými 400 svazky , které byly uloženy v dřevníku obecního úřadu , vesměs ze 2/3 komunistický bezcenný brak. Z vyprávění paní M.Kalábkové : obecní knihy bez seznamu byly uloženy v dřevníku obecního úřadu , tehdy MNV a odtud jsme je vybírali, pořídili seznamy . Pak byla nařízená jiná forma a sice katalogy jmenné a věcné.Ty jsme zavedli a také jsem je potom předala v roce 1980 , bylo to 2898 knih.
Za působení manžela byl přírůstek knih 2287, úbytek za ta léta jen 40 knih.
Poškozené knihy jsme doma lepili, sešívali , všechny byly zabalené a na hřbetech popsané.V každé knize bylo upozornění, aby se knihy šetřily. Za manželova působení bylo 34 knih zabaleno a odevzdáno do okresní knihovny v Třebíči. Jednalo se o nežádoucí spisovatele , Foglar, Škvorecký a také spisovatelé z Moravského kola spisovatelů, kteří vyšly za komunistů a potom se znelíbili. Tyto vyřazené knihy a nejen od nás, nešly do sběru, ale do pronajaté stodoly a tam vlhkem a špatným uskladněním shnily.Vím to od pracovnic okresní knihovny, se kterými jsem se stýkala i po ukončení své práce ve zdejší obecní knihovně.
Jak jsme získávali finanční prostředky na nové knihy?
Nějakou fakturu nám zaplatilo JZD a několik let po sobě přispíval i ČSČK. Asi 1000.-Kč nám dala bývalá honební společnost. Přispěli i zdejší Hasiči.
A odměny za práci knihovníka / 180 Kčs /šly také na nákup knih. Pomůcky jako papír, péra, pájku na slepování obalů nám dávala okresní knihovna.Ta také vyplácela knihovníkovi odměnu. Zdejší mocipáni se zajímali, kolik za to bere a naznali že dost a nechtěli dávat ani na uhlí na vytápění knihovny. Za celou tuto dobu zaplatili za úklid v knihovně jenom 4x a to za starosty Karla Martinů. I v těchto podmínkách šla ale knihovna stále nahoru a v okresním kole „Budujeme vzornou knihovnu“ se umístnila na prvním místě a v krajské soutěži se umístnila jako druhá. Za tyto výsledky v okresním kole dostal knihovník odměnu 250.-Kč a tyto peníze zase putovaly na nákup knih. Z a výsledky v krajském kole dostal knihovník odměnu za umístnění v kraji 1.000.-Kč v podobě poukazu na nákup knih a
tento poukaz platil pouze v Brně. Jeli jsme tam za své, knihy těžko vybírali, protože tam zase byl převážně brak, nakonec jsme ale přece nějaké vybrali.
Zisk z těchto soutěží jsme měli asi takovýto :
Po vyhodnocení v soutěži měl udělat knihovník pohoštění pro členy komise a pro všechny předsedy složek národní fronty. Pohoštění jsme udělali tedy v hostinci u Jurdů. Přišli všichni. Když jsem pak uviděla účet na 2.000.-Kč, mohla mě ranit mrtvice, nikdo o tom nechtěl vědět a nikdo na to nechtěl nic dát. Pomohl tehdy Ing.Plocek,předseda místního JZD, který nám tehdy řekl :
Sami jste z toho mimo práci nic neměli, platit to tedy nemůžete.Já ale taky Vám na to nemohu dát. Zařídím, aby to bylo připsáno k účtu JZD až budeme mít výroční schůzi.To se také stalo. Do dnešního dne jsem to nikomu neřekla a doufám, že by to dnes už nikoho nebolelo.Vzpomínám na tu dobu ráda, udělali jsme pro ves a hlavně pro děti mnoho. Manžel za to dostal odměnu. Zastupitelé obce mu ani nešli na pohřeb. Náplast na „ tuto spravedlnost“ mi dala okresní knihovna , jejíž členové se pohřbu zúčastnili a dali otci velkou kytici žlutých karafiátů se stuhou : Dobrému člověku , knihovníkovi a spolupracovníkovi – okresní knihovna. Potud z vyprávění paní Kalábkové.
Roku 1983 byla jmenována knihovnicí Eva Čurdová z č. 144 (nové 121) a roku 1985 převzal tuto funkci její manžel Stanislav Čurda , kterou zastává dodnes za roční odměnu 366,-Kč . Knihovna je otevřena pro čtenáře každý čtvrtek v týdnu od 3 do 5 hodin odpoledne . Roku 1983 – 1985 bylo pravidelných čtenářů kolem 55, kteří si vypůjčili kolem 1200 svazků. Roku 1990 měla knihovna kolem 2300 svazků , roku 1995 - 2500 svazků a čtenářů již kolem 40, roku 2000 měla knihovna kolem 2830 svazků a čtenářů již jen kolem 23 , roku 2005 měla knihovna 2840 svazků , čtenářů kolem 30 , kteří si vypůjčili jen 747 knih .Tento nežádoucí trend je zapříčiněn jednak televizí a jednak počítači , které vlastní mnohé rodiny a četba knih se dostala na samý okraj zájmu jak dospělých obyvatel , tak i mládeže. Je třeba podotknout , že dospělí čtenáři téměř vůbec do knihovny nechodí , pouze mládež a to jenom pár jedinců , kteří si půjčují většinou ponejvíce časopisy. Je tu obava , že budoucí generace nebudou umět číst ani psát.
Roku 2005 knihovna o dvou místnostech v budově zdejšího obecního úřadu byla opravena značným nákladem , nové podlahy , elektrická instalace , el.topení a zanedlouho bude vybavena počítačem včetně internetu , který za mírný poplatek bude sloužit občanům. Takovouto knihovnou jakou máme my se může pochlubit málokterá obec a je velká škoda , že návštěvnost je velice malá. Je třeba doufat , že opět znovu stoupne návštěvnost obecní knihovny a to hlavně zásluhou zde umístěného počítače , který sem naláká hlavně mládež .Také jistě bude spokojen i knihovník , když nebude muset svůj čas v knihovně zbytečně trávit sám.

KAMENOLOM V KRÁLOVCI

Kámen se lámal v Královečném boroví již od nepaměti a dá se předpokládat,že posloužil i při stavbě kostela , zámku v Jaroměřicích a městských domů.
Roku 1930 lom i s lesem koupil od továrníka Horáka z Jaroměřic okresní silniční úřad, kde se lámal kámen na opravu silnic, a tento se klepal ručně do r.1946.
Roku 1947 byla zahájena stavba drtiče, provoz byl zahájen dne 21.11.1947.
Tento drtič byl postaven u silnice a po jeho zrušení byl postaven drtič nový a větší za řekou,opodál lomu.Tento drtič roku 1969 běžel na 3 směny a v kamenolomu bylo zaměstnáno 32 lidí.
Roku 1951 dne 31 ledna spadl se skály Bohumil Veselý č.105, byl odvezen do nemocnice, kde si pobyl 3 měsíce a stal se trvalým invalidou.Bylo mu 62let.
O rok později další úraz utrpěl Emanuel Káral, kapelník a po uzdravení byl cestářem.
Roku 1989 a v létech následujících se začalo v lomě pomalu propouštět a výroba šutru pomalu klesala. Majitelem kamenolomu se staly Silnice Jihlava. Práce je tam v současnosti jen pro pár lidí, co se nadrtí, většinou se taky odveze a nedělají se žádné zásoby na skládkách tak jako tomu bylo v minulosti , ohromné haldy štěrku.

VÝSTAVBA SILNIC

Roku 1900 za starosty Jakuba Stuchlíka z č.13 (nové 73) byla vybudována silnice z Jaroměřic do Příštpa a to od konce katastru od Královce až na náves. Původní dvě staré cesty již nevyhovovaly v té době jedna vedla po druhé straně řeky kolem Královce a druhá vedla tratí „V Markovcích“ a navíc byly často nesjízdné v zimě či nepohodách.Nová silnice byla zvýšena navážkou a již nebyla zaplavována vodou řeky při jarním tání . Potřebný kámen na štět a povrch silnice poskytl místní kamenolom v Královci , kde se lámal kámen již od nepaměti.
Roku 1921 za starosty Cyrila Svobody z č.40 (nové 101) byla vybudována nová silnice směrem na Rozkoš , na konec našeho katastru za čtvrtou alejí. Odtud pak pokračovala obec Rozkoš. Byly vykoupeny potřebné pozemky od jejich majitelů a také to tehdy nebylo snadné, také se tomu tehdy bránili , ale neubránili.Také byla vyprojektována nová silnice z Příštpa do Radkovic. Tato se však do dnešní doby neuskutečnila pro nezájem obce a nedostatečné finanční dotace z okresu v minulosti.
Přitom se jednalo o asi 1 km silnice , kterou měla postavit naše obec na hranice našeho katastru směrem do Radkovic. Místo ní zde vede špatná cesta až k silnici postavenou sousedními Radkovicemi a tak se zdá , že nikomu to nevadí , ba mnozí si pochvalují , že v obci je menší provoz motorových vozidel , že je to dobře , že se to neuskutečnilo.


BETONOVÝ MOST

Roku 1911 za starosty Cyrila Svobody z č. 40 (nové101) byl postaven Italskou firmou nový betonový most přes řeku Rokytnou vzadu za obcí směrem na obec Rozkoš. Byl postaven místo dřívějšího středověkého kamenného mostu který se nacházel asi 60 m směrem dolů po proudu řeky a byl již značně zchátralý a polozbořený a tak zde později po zřícení tohoto mostu zde vznikl brod , přes který byly povozy nuceny jezdit pokud nebyla velká voda na pole, do Hamerského mlýna a směrem na Znojmo. Že to bylo velmi žádoucí postavit nový most, netřeba zdůrazňovat. A že tento most bez problémů slouží dopravě dodnes , svědčí o tehdejší kvalitní práci, kterou tato Italská firma odvedla. Jako kluci jsme pod mostem rádi chytávali ryby, chodili jsme po bočných zdích mostu nad řekou a pokud si pamatuji , žádný z nás nikdy nespadl.Náklad na tuto stavbu činil 1.000.-Korun hotově a půjčka Jaroměřické spořitelny činila 1.000.-K. Splacena obcí byla až roku 1918.


AUTOBUSOVÉ SPOJENÍ

Roku 1950 začal jezdit autobus do Jaroměřic pro školáky a to jen jedenkrát denně tam a zpět. O něco později byla zavedena dělnická linka v půl páté ráno a odpoledne zpět. Roku 1977 bylo již autobusové spojení 7x denně v pracovní dny a též 2 spoje v neděli pro babičky které jely do kostela.
Roku 2000 začalo vlivem ekonomické situace spojů ubývat , neboť tato autobusová doprava žádala si od obce dotace , ale obec na to neměla prostředky.
V současné době jezdí denně autobus jen dělnický a školní, tedy 2 spoje do Jaroměřic ráno a odpoledne taky 2 zpět. Navíc v úterý a ve čtvrtek je jeden spoj ve 13.00 h do Jaroměřic. O dřívějším častém autobusovém spojení obce se může současným občanům pouze zdát a musí spoléhat pouze na sebe a svá auta, která má již každý a zajede si do města kdy je mu libo. Ostatní starší občané bez aut mají prostě smůlu.

ELEKTRIFIKACE OBCE

Roku 1929 bylo započato s výstavbou elektrické sítě do naší obce a obec si na tuto akci vypůjčila od banky 220.000,-Kč a ministerstvo veřejných prací poskytlo částku 51.000,-Kč. Dne 27.11.1930 byl slavnostně zapnut elektrický proud za účinkování hudby a pohoštění v hostinci u Nechvátalů č.24 .Tato oslava obec stála 6.945 Kč a tancovalo se v hostinci a svítilo až do rána .
Roku 1932 po následující revizi na obecním úřadě tato částka 6.945 Kč byla předepsána k úhradě bývalému starostovi obce Františku Polovi č.85 (nové 84) no a jestli ji zaplatil není známo , jistěže se to nějak udělalo aby bylo vyhověno právu. Zápisy o tom jak to dopadlo však chybí.
Za rozsvěcování a zhasínání 12 světel na sloupech veřejného osvětlení obce dostávala Marie Kaderová 300.- Kč ročně. Od roku 1967 se rozsvěcuje osvětlení automaticky. Počet světel se zvýšil z původních 12 na 50. Kolem roku 1980 byla provedena rekonstrukce celé sítě v obci a vyměněny dřevěné sloupy za betonové,namontovány nové výbojky pro veřejné osvětlení. Roku 2004 byly tyto výbojky vyměněny za moderní úsporné zářivky , které svítí mnohem více a za méně energie.

OBECNÍ ROZHLAS

Roku 1947 tak jako v ostatních okolních obcích v té době byl zaveden i v naší obci rozhlas. Dlouholetý obecní zřízenec Jan Šmíd z č. 136 již byl také stár a k nastávající době nezpůsobilý, bylo tedy rozhodnuto radou MNV tento rozhlas v naší obci také zavést. Byla provedena sbírka mezi občany obce která vynesla 20.500.-Kčs a celkové náklady obnášely 68.400.-Kčs. Při uvedení tohoto obecního rozhlasu do provozu promluvil jako první obecní sluha Jan Šmíd, kde se ve své krátké řeči loučil s občany a se svým 35 letým působením u obce. Jeho pracovní náplň zpočátku obnášela funkce bubeníka, zvoníka, ponocného, obecního posla, který doručoval písemnosti jak občanům, tak chodil pěšky i na okres /dříve hejtmanství/ do Mor.Budějovic . Když odpoledne bubnoval tak okolo něj byla spousta dětí, nasadil si brýle, pak rozbalil papír a přečetl napsanou zprávu z obecního úřadu, pak několikrát uhodil paličkami do bubnu a šel o štaci dál za doprovodu dětí, bylo to pro ně povyražení.
Krátká glosa o Janu Šmídovi, mém dědovi, jak to znám z vyprávění babičky.
Jan Šmíd byl rodák z Rozkoše a po vyučení knoflíkářem se vrátil domů z
Vídně a chtěl se po nějakém čase oženit. Nevěstu měl, svatba byla domluvena a když bylo napečeno, koně v kočáře přistaveny před domem a čekalo se jen na ženicha. Jenže ženich nikde, děda nepřišel a tak ze svatby sešlo. Byla ostuda, děda to přežil a zakoukal se poté do jak říkával Marici Bulíčkové v Příštpě, která měla sice chaloupku malou, ale svoji.Tam se přiženil , zde vykonával řemesel 9 a desátou bídu , jak se říkávalo. Splatil sourozence manželky a roku 1910 si koupili větší dům č.65 poblíž, vše odstěhovali na zádech do kopečka uličkou, dům opravili a někdy v té době se stal děda obecním sluhou , kde vydržel po celých 35 let.Mimo jiné měl na starosti obecní sad v Loušku kde musel každoročně obrývat jabloně,ovazovat na zimu a za to měl na konci 1 višeň a jednu třešeň gratis. Ty jabloně potom každoročně byly pachtovány zájemcům.Jako děti jsme u něj byli denně, roh a buben s paličkami visel na zdi a my jsme si hráli na dědu, troubili na roh a bubnovali na buben pokud nebyl zrovna doma a babička nic neříkala.

KANCELÁŘ OBECNÍHO ÚŘADU

Roku 1948 byla provedena úprava bytu na kancelář z bytu učitele zdejší školy Svojsíka, který se po válce odstěhoval a dlouholetá zdejší učitelka Marie Vyhnálková denně dojížděla sem do školy na kole z Horních Lažan . Do této doby bývalí starostové úřadovali doma ponejvíce v kuchyni a jejich manželky jim při tom radily zrovna tak jako ve hře „Naši furianti“. Náklady na tuto přestavbu činily 26.300.- Kčs. Vedle přes chodbu vpravo je obecní knihovna.
V současnosti je kancelář Obecního úřadu vybavena počítačem s veškerým příslušenstvím , moderní rozhlasovou aparaturou , topením a trvale placeným místem tajemníka.

ZAVEDENÍ TELEFONU

Roku 1948 byl do obce zaveden telefon , a to jenom 2 přístroje , jeden do kanceláře MNV a druhý naproti MNV v kovárně „ U Česneků“ jako hovorna pro občany. Náklady činily 21.635.- Kčs. Po nějakém čase vzrostl počet telefonů v obci jen o málo více, kancelář JZD, hájenka / Pavlíček /, Matouškovi. Roku 1995 začal Telecom budovat v obci telefonní síť a za rok byly připojeny k telefonu téměř všechny domy. Telefon si zavedla převážná část obyvatelstva , když před tím bylo v obci telefonů jen kolem 6.Velikou konkurencí t.zv. pevných linek jsou v současnosti mobilní telefony, které má dnes skoro každý, ale hlavně je to doménou mládeže , která prakticky bez mobilu neudělá téměř ani krok a má jej vždy při sobě.

VYBUDOVÁNÍ DVOU RYBNÍKŮ

Roku 1949 se začal budovat nový rybník „V Loušku“ a to nejprve za plat občanům a později svépomocí zdarma. Každý muž měl předepsáno odpracovat 20 hodin. Projekt vypracoval ing. Halada z Jihlavy. Dokončen byl za rok a náklady činily 94.646.-Kčs. Již ale téhož roku při velkém lijáku rybník nevydržel to množství vody a hráz u protější stráně se protrhla. Již nebyla opravena a tak vše zůstalo až dodnes při starém.
Roku 1975 v květnu se začalo s výstavbou rybníka nového, jehož hráz byla asi o 200 metrů doleji. Projekt vypracoval ing. Stovjanik z Jihlavy a zdejší chalupář. Po půl roce však navezená hráz po jaru značně popraskala a sesula se , musela se dělat znovu. Tentokráte to však již nebylo v akci Z ale těžkou mechanisací a od té doby až na nějaké to prosakování hráz drží dodnes. Je to jediné místo ke koupání v obci, neboť do studené řeky jako dříve se již téměř nikdo nechodí koupat. Jednou ročně na posvícení se zde konají rybářské závody s občerstvením a za velení pana starosty.
Roku 2006 v listopadu se tento rybník lovil a poněvadž byla výpusť za ta léta značně zanesena bahnem,dalo mnoho práce jej vypustit. Dělo se tak za pomoci silné hadice natažené z rybníka přes hráz a trvalo to velmi dlouho než voda odtekla. Poté byla výpust opravena tím , že se na ni daly 3 skruže o průměru přes 1 metr, když předtím to místo bylo odkryto bagrem.
Třetí rybník se nacházel v trati „Pod novým rybníkem“, který na našem katastru byl založen někdy v 15 století vrchností.V průběhu asi 100 let se ukázalo,že nebyl založen na dobrém místě, neboť často trpěl nedostatkem vody v letních měsících, protože měl slabý přítok. Proto byl zrušen, nejprve zatravněn, později začal sloužit jako orná půda.
Další malý rybníček vybudoval v nedávném čase ing.Petříček , chalupář z Jaroměřic na bývalém zaneseném rybníčku na území bývalé Pánkovy cihelny. Na tomto starém rybníčku bývávaly strakaté žáby kuňky, které v podvečer krásně kuňkaly a každá v jiném tónu. Snad se tam někdy v budoucnu opět vrátí a doufejme,že i jeho majitel se o to zaslouží a že rybníček nebude vysychat v létě jak se to často stávalo.

VYBUDOVÁNÍ OBECNÍ KANALIZACE

Roku 1982 začala částečná výstavba kanalizace v délce 70 metrů v akci Z.
Postupně v dalších létech se v tom pokračovalo a dá se říci , že kanalizace v roce 2000 za starostování Emila Spilky byla z velké části v obci dokončena. Nebylo to jednoduché „Na strážnici“, neboť zde podloží je kamenné a dalo tom moc a moc práce.Tento problém čekal i následné budovatele telefonu a vodovodu, kdy musela být použita těžká technika z jaderné elektrárny Dukovany, bez níž by to bylo neuskutečnitelné.

VYBUDOVÁNÍ OBECNÍHO VODOVODU

Roku 2000 se začalo s výstavbou obecního vodovodu, proveden hlubinný vrt na poli severně od obce, postavena přečerpávající stanice a položeno potrubí po celé obci. Byly jakési nejasnosti ohledně té první firmy a kterou řeší soud, zatím bez výsledku. Skoro každý dům si pořídil vodovodní přípojku kterou musel každý zaplatit podle délky vedení a vodoměr. V roce 2004 byl zahájen zkušební provoz . Cena za odběr jednoho kubíku (m3) byla stanovena na 25.- Kč. Mnozí tuto vodu používají ponejvíce jenom na vaření a užitkovou vodu na mytí a zalévání berou ze své vlastní studny.

OBDOBÍ LET 1945 – 1989

Roku 1945 v březnu jmenoval Okresní revoluční národní výbor členy MRNV / místní revoluční národní výbor/.Stalo se tak na návrh partyzánské skupiny Lenka – Jih. Jednotliví členové o sobě navzájem nevěděli pro případ že by to bylo vyzrazeno. Dozvěděli se o sobě až 9. května 1945.V naší obci to byli tito : Soukup František č. 39 starosta obce , Žák Josef č.109 jako místostarosta a Růžička František č. 48.
Roku 1945 v květnu se obnovily 4 politické strany a které se postupem doby staly členy Národní Fronty, která potom byla svrchovaným orgánem v obci. Členy byly tyto strany : KSČ,ČSL,ČSNS,ČSSD.Nadále setrvával přídělový systém potravin , proběhly dvě peněžní reformy a bylo vydáváno místním národním výborem povolení na mletí a šrotování obilí pro zdejší zemědělce.
Roku 1946 naše obec obdržela 3x zásilku od UNRY a to kolem 578 ks různých částí oděvů, které občané dostávali jenom za symbolický peníz.
Roku 1947 byl vypracován ing.Cigánkem projekt nové školy a mateřské školy na 1 ha pozemků „Za humny“. Ke stavbě však již nedošlo.
Roku 1948 po únoru dne 6 dubna byl utvořen t.zv.akční výbor národní fronty za účasti všech čtyř politických stran. Dne 17 listopadu byl jmenován čestným občanem Příštpa Klement Gottwald - pozn.autora : dodnes /2010/obecní úřad Příštpo nebyl schopen toto zrušit. Organizace Junáka, Orla a dalších organizací byla zakázána a činnost Sokola byla velice omezena. Nastává v pořadí druhá totalita.
Roku 1949 byla nařízením ministerstva zemědělství zakázána porážka telat pro všechny chovatele a porážky prasat pro ty zemědělce , kteří nesplnili předepsané dodávky. Tito byli nuceni prase místo zabíjačky dodat do státního výkupu a sami museli mastit margarínem nebo umělým tukem.
Roku 1950 nařízením ONV byly v obci zřízeny tyto komise :
zemědělská, bezpečnostní, finanční, pro školství, pro obchod a pojišťovací.
V obci v té době bylo 60 tažných koní, 110 tažných krav, 1 traktor, 5 samovazů a 46 mlátiček . Dále byly ONV nařízeny nucené správy pozemků které byly bez majitele a nebo pro jejich stáří tyto pozemky nebyly obdělávány. Dne 26.5. byl komisionelně proveden v obci soupis mlátiček, traktorů, samovazů a vhodné stroje byly zabaveny státní traktorovou stanicí v Mor.Budějovicích , na místě hned oceněny směšnou cenou , opatřeny čísly a jejich majitel s nimi nesměl pracovat bezplatně a musel této STS z nich platit nájem když je používal . Při zabavování traktoru Zetor 25 u Vlčků v Kmentě , který byl jediný v té době ve vsi a byl společným majetkem švagrů Jana Vlčka a Františka Svobody z č.40 a za poznámku starého Jana Vlčka, že ten provaz který byl na traktoru si vezme,že ho bude někdy potřebovat,byl odsouzen do vězení nepodmínečně , bylo mu 55 let. Tehdy jediný traktor ve vsi.
Dne 16 srpna bylo nařízeno ONV odebrat vesnickým boháčům nadbytečná krmiva a majitelům soukromých lesů byla předepsána dodávka dřeva.
Roku 1952 začaly represe sedláků v naší obci.První obětí 11.června se
stal zdejší mlynář z „Hamru“ Stanislav Bednář , byl odsouzen okresním soudem ke 4 letům vězení, pokutě 10.000.-Kčs a propadnutí majetku. Trest si odpykával v Jáchymově v uranových dolech a roku 1954 byl propuštěn domů aby po týdnu zemřel v Třebíčské nemocnici na následky úrazu hlavy který mu způsobil dozorce železnou trubkou. Ve mlýně pak zřídilo zdejší JZD míchárnu krmiv. Jeho manželka a tchýně byly poté pod nátlakem donuceny vstoupit do místního JZD, kde pracovaly.
Rehabilitace se dočkal v roce 1990 až in memoriam a mlýn s pozemky byl v restitucích vrácen jeho dceři Marii, provdané Získalové.
Druhou obětí dne 4.11.1952 se stal Bohumil Hlouch z č.8 (nové 20 ) a byl odsouzen okresním soudem k 5 letům žaláře , pokutou 15.000.-Kčs a propadnutí majetku a doživotnímu zákazu vstupu do obce. Jeho manželka v pokročilém čase těhotenství a se 2 dětmi byla odsouzena k 15.000Kčs pokutě , propadnutí veškerého majetku a taktéž k doživotnímu zákazu vstupu do obce a vystěhována z domu. Před vystěhováním došla na MNV a na kolenou prosila tamější mocipány aby ji nevyháněli z domu,že se uskrovní. Tito však byli nelidští a když s velikým břichem před nimi klečela, ještě jeden jí řekl , že ať odejde nebo že ji do toho břicha kopne a hned porodí.Toto je nutno také napsat v zájmu pravdy, jaká to byla doba a jací lidé rozhodovali o osudech občanů. Uchýlila se s dvěma dětmi /Bohumil a Anežka/a s třetím které čekala a starou matkou ke své sestře do Litovan.Nic jí nedovolili vzít a všechno prádlo a i záclony z oken byly potom rozkradeny. Zde porodila dceru Zdeňku a po nějakém čase odešla do Jaroměřic do cihelny, kde bydlela se 3 dětmi a kde si svoje prožila. Když se ubytovala v té cihelně a chtěla sebe a malé děti nějak uživit , napadlo ji, že by tam mohla mít kozu. Požádala tedy svého bývalého souseda pana Františka Kuchaříka, jestli by jí z té jejich louky u Zoufalových přivezl takovou boudu kterou tam měli. On to udělal, boudu jí přivezl , ale milou boudu musel okamžitě přivézt zpět a byl rád , že jej nezavřeli.Takoví zde byli tehdy lidé, kteří rozhodovali o životě svých spoluobčanů a byli tak nenávistní,že podepisovali listiny z okresu ,které jim zakazovaly kdykoliv návrat do rodné obce.
Rehabilitace se manželé Hlouchovi dočkali až v r.1990. Kdy jim byl jejich
majetek vrácen zpět ve značně zchátralém stavu. Třetí obětí dne 25.11. se stali manželé Marie a Alfred Pánkovi z č. 78 (nové 98). Alfred Pánek byl odsouzen okresním soudem k 6 letům žaláře a manželka k 18 měsícům žaláře a propadnutí jejich veškerého majetku. Jejich syn Alfred Pánek vedoucí zdejší organizace Junáka byl již před 2 lety odsouzen za protistátní činnost na 15 let do vězení. Celé rodině po odpykání trestu byl doživotně zakázán vstup do obce a byli vystěhováni do Nicmanic na Znojemsku. Přesto ale Alfred Pánek starší když byl propuštěn z vězení, občas projel obcí na kole a nikdo kdo jej poznal to na něj neudal. Rehabilitace se Pánkovi dočkali také až roku 1990. Jejich dcera Drahomíra se toho již nedočkala. Okamžitě musela opustit dům a STB jí dovolila vzít si jen několik jejích šatů ze skříně. V domě byla zřízena kancelář JZD, truhlářská dílna a ve chlévech byl ustájen hovězí dobytek a prasata. Některé budovy náležející k domu byly po čase MNV lacino rozprodány.
Těmito záměrnými skutky začal počátek socialisace vesnice a účel byl zastrašit ostatní obyvatele aby dlouho nevzdorovali vstupu do vznikajícího JZD . Začaly se uplatňovat pokuty za nedodané předepsané dodávky a zatajené slepice , husy a ti co neměli čím zaplatit , šli do vězení. Petr Nemeškal na 1 měsíc do pracovního tábora Žďár nad Sázavou , Augustin Machát na 11 týdnů tamtéž , kde si udělenou pokutu museli odpracovat. O těchto lidech a jejich rodinách rozhodovalo tehdy 7 lidí v obci na MNV.
Již jsou všichni na pravdě boží, jak ti nelidé, tak ti postižení, kterým ničili jejich rodiny.
Dne 12 prosince 1952 bylo ustanoveno JZD a prvním předsedou byl zvolen František Protivínský č.114 (nové 69). Toto družstvo mělo 28 členů převážně bezzemků a malorolníků, začali hospodařit na výměře 46 ha a záhumenky z toho činily 10 ha. Budovy a polnosti užívalo družstvo po zavřených sedlácích. Soukromým rolníkům byly systematicky vyměňovány jejich vlastní pole za pole cizí , daleko od obce a špatné svojí bonitou. A ti chudáci, kravičkáři dá se tak tomu říci, když nechtěli jít do JZD hospodařili na polích, které nebyly úrodné v bláhové naději, že se družstvu vyhnou a stejně na konci je čekalo JZD, když neplnili předepsané dodávky, nebylo vyhnutí.
Roku 1953 dne 9 března byla v hostinci u Jurdů konána smuteční tryzna za Stalina a 19 března tamtéž za Gottwalda. Smuteční řeč pronesla zdejší učitelka Marie Vyhnálková . Dne 31 května byla provedena peněžní reforma, ačkoliv ještě večer před tím prezident Antonín Zápotocký tvrdil že naše měna je pevná. Padly veškeré peníze všem , i sirotčí. Výměna peněz se prováděla od 1 do 4 června v poměru 1 : 5 a každý občan si mohl vyměnit pouze 300.-Kčs a dostal 60.-Kčs nových. Ostatní peníze byly měněny 1 : 50 a lidé museli začínat znovu a od nuly. Současně byl zrušen lístkový systém, který zde přetrvával po válce až do této doby.A partyzánky byly slevněny o 20 halířů na krabičce. Krásná to doba.
Dne 10 července dopoledne sváděli členové JZD svůj dobytek ku společného ustájení do č. 78 /Pánkovo/ a při tom jim do kroku vyhrávala hudba z obecního rozhlasu.
Roku 1954 tohoto roku vystoupilo z místního JZD 9 občanů i s předsedou. Novým předsedou JZD se stal Josef Havlíček č. 23 (nové 84).
Roku 1955 v květnu se začala bourat obecní kovárna pro její zchátralost.
Roku 1956 začal velký nátlak na zemědělce aby vstoupili do JZD , byli voláni do kanceláře MNV a za přítomnosti funkcionářů obce a okresu přemlouváni nevybíranými prostředky,aby podepsali přihlášku do JZD. Zápisy z té doby se částečně dochovaly.
Bylo jim vyhrožováno na příklad propuštěním dětí z práce,odstřižením elektriky , že budou uvězněni z důvodu že neplní předepsané povinné dodávky. Kancelář byla mnohdy zamčena , aby ti dotyční nemohli utéci. Mnoho rolníků tento silný tlak nevydrželo a podepsalo přihlášku do JZD.
Roku 1957 pokračoval velký nátlak na zbývající soukromé zemědělce až do roku 1970. Naprostá většina těchto rolníků tento nátlak nevydržela neboť se jim povinné dodávky rok od roku zvyšovaly tak , že nebylo možno je plnit. Po roce 1970 se tento nápor zmírnil ale v té době zbývající soukromě hospodařící rolníci by se dali spočítat na jedné ruce. Představitelé obce zaslali tehdy hlášení na okres, že socializace naší obce Příštpo byla úspěšně dokončena a že splnili svůj závazek , který si dali.
Roku 1960 byl zrušen ONV v Mor.Budějovicích a naše obec připadla k ONV v Třebíči. Taktéž byl zrušen kraj Jihlavský a naše obec byla začleněna do kraje Jihomoravského, který sídlil v Brně.

Do konce roku 1960 zanikly v naší obci veškeré soukromé živnosti , byly to:

1. Pánkova cihelna 10. Sadařství č. 136
2. Trafika č. 73 11. mlýn v Hamru
3. Obchod č. 75 12. Obchod č. 17
4. Kolářství č. 56 13. Kolářství č. 110
5. Stolařství č. 4 14. Kovářství č. 59
6. Krejčovství č. 128 15. Hostinec č.83
7. Dám.krejčovství č.44 16. Mlýn Kmentův
8. Hostinec č. 104 17. Lihovar Královec
9. Pekařství č. 75 18. Znárodněny soukromé lesy

Všechny tyto provozy byly začleněny buď do JZD, Komunálních služeb či do jiného socialistického sektoru. Byla to doba, kdy byli znárodněni i holiči ačkoliv potřebovali ke své živnosti jen hřeben , břitvu a nůžky , které nosili sebou v kapse.
Roku 1961 během tohoto roku vystoupilo z místního JZD 6 členů a většinou to byli ti, co do družstva žádnou svoji půdu nepřinesli, tak zvaní kozíčkáři . V JZD byly tyto stavy dobytka : 12 koní , 130 krav , 555 prasat , 1270 slepic. Ostatní drobné zvířectvo nepodléhalo povinnému hlášení. Králíci,holubi, moráci,perličky a pod.
Roku 1964 již v JZD bylo 82 členů , kteří hospodařili na 524 ha pozemků.
Roku 1968 tak zvané Pražské jaro přineslo naději na socialismus s lidskou tváří. Byly schváleny zákony o rehabilitacích nezákonně odsouzených občanů a byla zrušena cenzura tisku. Byly uvolněny hranice, každý mohl svobodně vycestovat do zahraničí , byly obnovovány všechny dříve zakázané organizace a spolky. Nemělo to však dlouhého trvání.
V úterý na 21 srpna překročila naše hranice vojska Varšavské smlouvy a obsadila celé naše území. Naši čelní představitelé byli odvlečeni do Moskvy, kde po týdnu vlivem nátlaku byli nuceni podepsat t.zv. česko-sovětské dohody. Nastala tak zvaná doba normalizace a vše se navrátilo zpět. Mnoho lidí emigrovalo, jejich majetek byl zabavován, dosud probíhající rehabilitace byly zastaveny , na hranicích byly opět obnoveny zátarasy a nastal konec volného cestování občanů do zahraničí.
Roku 1970 byly opět veškeré spolky a organizace rozpuštěny. Již ale nedocházelo k velkým represím jako v minulosti , členové KSČ byli zváni k pohovorům a kdo byl proti vstupu vojsk , byl zbaven členství ve straně a pokud zastával dobré místo, byl propuštěn. Např.E. Zátopek byl nějakou dobu popelářem, a když jej televize snímala, došlo jim, že je to příliš známá osobnost a navíc zasloužilý mistr sportu,tak jej uklidili.
Roku 1972 začalo velké slučování, místní JZD se stalo součástí státního statku v Jaroměřicích. JZD Příštpo skončilo svoji činnost k 31.12.1973, kdy je převzal státní statek Jaroměřice. Likvidaci prováděl ekonomický účetní a likvidátor z Třebíče. Tato likvidace trvala do 15 února 1974.
Byly zrušeny záhumenky a jejich náhradou se stal hektarový výnos. Místní škola byla zrušena a žáci začali dojíždět do školy v Jaroměřicích. Okolní JZD byly slučovány až nesmyslně a třeba i daleko od sebe. Lidé opět se stali lhostejnými , ale dá se říci , že mnohé se i zlepšilo. Např. zásobování potravinami a průmyslovým zbožím.
Roku 1989 v listopadu padl komunistický režim nadobro. Byly opět obnovovány dříve zakázané spolky a organizace, zrušeny dráty na hranicích , zrušena cenzura tisku, proběhly opět rehabilitace, proběhla t.zv.divoká privatizace, JZD povětšinou zanikla a vznikaly t.zv akciové společnosti s ručením omezeným. Začaly se provádět restituce a vracení majetku všem občanům postiženým minulým režimem.
Ale to je kapitola nedávná , netřeba o ní psát , každý dospělý to pamatuje.

POSVÍCENÍ

Každoročně se v naší obci drží posvícení poslední neděli v srpnu na svatého Bartoloměje. Bartoloměj byl biskup, který zemřel mučednickou smrtí , když za pronásledování křesťanů v Arménii byl za živa stažen z kůže a poté sťat mečem. Pro svoji mučednickou smrt byl prohlášen za svatého. Toto posvícení se zde drží již tradičně od dob dávno minulých. V dřívějších dobách posvícení se drželo po 3 dny, sobota, neděle a dozvuky v pondělí. Byla vždy postavena vysoká opentlená máj na návsi před hospodou, postaven stan z chvojí, kde se po 3 dny tancovalo. Oblíbená hudba tehdy byla tradičně kapelníka Emana Kárala z Jaroměřic. Hrál na housle a po 2-3 dnech muzicírování k ránu již pospával , měl oči zavřené a při tom hrál na housle. Byl to ohromný muzikant.

SBOR DOBROVOLNÝCH HASIČŮ

Roku 1912 byl v obci založen hasičský sbor který měl 15 členů výboru a náčelníkem byl zvolen Vilém Říha a jednatelem František Skoumal.
Roku 1913 byla zakoupena ruční stříkačka od firmy Odstrčil v Telči a k tomu hasičská výstroj. Pro tuto stříkačku na nádraží v Jaroměřicích museli jet Vilém Říha společně s Františkem Skoumalem a každý zapřáhl jednu svoji krávu , protože zdejší sedláci neměli čas. Stříkačka byla uskladněna v suterénu ve zdejším chudobinci „Na strážnici“ neb hasiči ještě neměli svoji hasičskou zbrojnici. Zde v té době byly uskladněny i obecní máry , které se používaly, když někdo zemřel. Klíč od této stříkačky měl obecní sluha Jan Šmíd a když byla nějaká požární událost, byl povinen tam být po troubení trubačů jako první a odemknout dveře ke stříkačce.
Roku 1937 dne 13 června se konalo slavnostní otevření nové hasičské zbrojnice , která byla vysvěcena za účasti 195 hasičů z okolních obcí. Byla to zároveň oslava 25 let trvání sboru a polní mši měl p. Jindřich Hladík.
Roku 1940 byla zakoupena nová motorová stříkačka za 32.000.-K od firmy J.Vystrčil v Telči. Byl to čtyřválec o výkonu 36 koňských sil. Tohoto roku byl povinně odstraněn starý státní znak republiky z hasičských přileb a nadále byly tyto přilby bez státního znaku. Podruhé opět tento státní znak byl odstraněn z hasičských přileb v padesátých létech, když se to komunistům nelíbilo, byl to znak I.republiky.
Roku 1942 byl v hasičské službě zaveden povinný árijský pozdrav zdviženou pravicí do výše očí,což se samozřejmě neujalo a nezdravilo se , když tak se srandou.
Roku 1947 dne 13. června při návštěvě presidenta Dr. E.Beneše v Jaroměřicích se zúčastnilo jeho uvítání 16 zdejších hasičů v uniformách.
Roku 1950 byla nařízena povinná účast hasičů na oslavě 1 máje v Jaroměřicích , zúčastnilo se pouze 9 členů hasičského sboru , byly problémy , řešilo se to a jeden agilní člen dokonce navrhl , aby ti , co se nezúčastnili , byli hnáni k zodpovědnosti . Co navrhoval nevíme, možná je zápis o tom v hasičské kronice , ale potrestán nebyl nikdo.
Roku 1951 nastala reorganizace hasičského sboru zák.č.62/50 Sb. Mezi několika podmínkami členství ve sboru byla na př. oddanost k lidově demokratickému zřízení. Tyto podmínky splňovalo pouze 20 bývalých členů , kteří poté obdrželi jmenovací dekrety. Od této doby kdykoli se konaly volby výboru , bylo nutno navrženou kandidátku předložit k posouzení akčnímu výboru NF ( národní fronta). Také každá výroční schůze musela být zakončena písní práce / Již vzhůru psanci této země.../ a přestalo se užívat oslovení bratře a zavedlo se oslovení soudruhu a soudruzi. Těžko se to však ujímalo , spíš zase z té legrační stránky.
Roku 1956 poslední zápis v hasičské kronice byl ze 3 ledna , přestala se psát a byla od této doby uschována v soukromém domě pro lepší časy a také lepší lidi.
Roku 1982 se dne 23 května konala slavnost při příležitosti 70 výročí založení hasičského sboru v Příštpě a za účasti 10 sborů z celého okolí. Slavnost začala nástupem sborů před hasičskou zbrojnicí a následujícím slavnostním pochodem přes obec dolů na louku naproti Hamru. Zde se konaly závody a vyhrávala kapela Fr.Kulhánka a za účasti mnoha občanů. Při této příležitosti bylo uděleno vyznamenání dvanácti zasloužilým členům zdejšího hasičského sboru.
Roku 2000 až do současnosti je členy hasičského sboru kolem 45 zdejších občanů. Velký zájem o hasiče projevuje mládež, kterou vedl dlouhá léta Milan Stuchlík a jejich družstvo se zúčastňovalo každoročně hasičských závodů v okolí i dále a dá se říci, že obstáli velmi dobře ve velké konkurenci a získali mnoho ocenění , včetně udělených čestných uznání a medailí.

Roku 1913-1954 bylo na území obce 26 požárů různého rozsahu , při nichž zasahoval zdejší hasičský sbor.Také zasahoval při dřívějších častých jarních povodních .Též za tuto dobu provedli hasiči 12 divadelních představení a uspořádali 34 tanečních zábav.
Tradičně se v obci drží každoročně posvícení poslední neděli v srpnu.
Toto posvícení již po mnoho let pořádají hasiči a občané jim rádi přispějí .


Jaroslav Čtveráček

Moje rodná ves

Rád mám svoji rodnou ves
kde teče řeka Rokytná
je kouzelná , když spící les
po tiché noci procitá

Rád jsem ve svém rodném kraji
jejž zdobí lesy a drsné skály
v němž vlnky Rokytné si hrají
v němž na podzim se mlhy válí

Když s jarem přilétají ptáci
když slunce hřeje víc a více
sem se každý zas rád vrací
a úsměv rozzáří mu líce

Až se z dáli jednou vrátím zpět
a za Královcem přijdu k lomu
tak za sebou nechám celý svět
vždyť jdu zase domů , domů...

A vpravo voda,vlevo zdraví les
už jenom zbývá jedna zátočina
tam moje rodná je už ves
jen ta je má a žádná jiná.

-----

ORGANIZACE KTERÉ TRVAJÍ DODNES

Myslivecké sdružení - několik postřehů z nedávné minulosti i současnosti.
Roku 1972 mělo sdružení 7 členů a na zdejším katastru se uskutečnily 3 hony a úlovek byl 9 ks srnčí zvěře , 109 zajíců a 47 bažantů.
Roku 1974 se konaly 3 hony,uloveno bylo : 3 jeleni , 7 srnců , 106 zajíců a 36 bažantů.
Roku 1975 se konaly 4 hony,ulovena 1 laň, 7 srnců, 122 zajíců, 65 bažantů.
Roku 1978 se konaly 3 hony a na posledním honu bylo uloveno 43 zajíců
a něco málo bažantů. Postupem let stavy zvěře se značně snižovaly, hony též a jejich výsledek byl čím dál slabší. Zapříčiněno to bylo kolektivizací a uspořádání polí do velikých celků, nemírným používáním umělých hnojiv a hlavně používání přípravků k hubení plevelů a škůdců plodin.Tento stav přetrvává dodnes, neboť se od té doby mnoho nezměnilo až na ty majitele pozemků. Stavy srnčího jsou uspokojivé, je vzácností však uvidět v polích dnes zajíce a vzácně pár koroptví , bažanti zde již dávno nejsou žádní.
Snad někdy v budoucnosti se příroda z toho zase vzpamatuje , ale je zřejmé že bez ozdravovacího programu a za pomoci lidí v budoucnosti to nepůjde.

Český svaz včelařů – několik postřehů z minulosti i současnosti. Na katastru naší obce včelařilo v minulosti jen několik málo včelařů, ponejvíce to byli zemědělci , jako na příklad Tomšíček, Nemeškal , Stuchlík , Jíra a Edmund Svoboda , kteří chovali pouze několik včelstev ponejvíce pro svoji spotřebu a něco málo medu buď darovali nebo prodali. Z minulosti dávnější je třeba vzpomenout mlynáře z „Hamru“ Václava Schneidera , který kolem roku 1870 choval v klátech kolem 40 včelstev a medu míval někdy i 400 kg. Med však neprodával, ale rozdával ponejvíce těm, kteří u něj pracovali . Druhým známým včelařem v šedesátých letech minulého století byl Josef Šonka, bývalý fořt z radkovského polesí, který zde žil na penzi a se svojí manželkou chovali v bývalé Pánkově cihelně kolem 40 včelstev a navíc ještě provozoval truhlařinu, kdo něco potřeboval , tak mu udělal.V současné době je v obci 7 včelařů , kteří chovají kolem 120 včelstev a jsou členy základní organizace českého svazu včelařů - ZOČSV -v Jaroměřicích nad Rokytnou.

Sokol v minulosti obce hrál nezastupitelnou roli ve formování mládeže.Ve zdejší sokolovně se 2x týdně cvičilo na nářadí i prostná. Tato cvičení byla hojně navštěvovaná a oblíbená zdejší mládeží. Navíc Sokol pořádal i mnoho divadelních představení a zábav. Postupně a hlavně s nástupem komunizmu v minulosti jeho činnost ochabovala, i když nebyl zrušen tak jako ostatní organizace, jeho činnost byla velice omezená. Komunisti si nedovolili Sokol zrušit a tak alespoň znemožňovali jeho činnost.V roku 1983 měl již jenom 17 členů a to pouze na papíru. Sokol se po sametové revoluci z této dlouhé nečinnosti dlouho nevzpamatoval, neboť byla násilně přerušena kontinuita staré generace, která byla tahounem sokolského hnutí. Je to velká škoda, neboť takovou velkou sokolovnou se může pochlubit jen málokterá obec ve zdejším okolí. A v minulosti po převratu měl Sokol jen několik málo členů a to většinou již starších lidí, kteří jsou členy z pouhé nostalgie. Tato sokolovna po převratu přešla do vlastnictví ústředí Sokola v Praze, později zásluhou některých členů zpět do obce.Teprve v roce 1977 se toho ujal Vladimír Škorpík, který byl zvolen na výroční schůzi dne 18.1.2008 starostou a Jiří Vlček místostarostou. Nynější členská základna Sokola čítá kolem 22 členů a na žádost zdejšího Sokola byla zdejší sokolovna navrácena z Prahy zpět do majetku zdejší organizace SOKOL.


ORGANIZACE KTERÉ POSTUPNĚ ZANIKLY

Orel a současně i Omladina byly založeny v naší obci již v roce 1934 knězem p.Jindřichem Hladíkem, kaplanem z Jaroměřic, který zde v obci na zdejší škole vyučoval 2x týdně náboženství.
Nebyla orlovna, děti se scházely u Vítámvásů. V zimě v kuchyni,v létě na dvoře. Když řeknu, že nás v kuchyni bývalo okolo 30 cvičenců, málokdo si představí, jak to bylo možné, že domek nespadl. My jsme v kuchyni nacvičovali besídky např. Vánoční , ke dni Matek v květnu , oslavy 28 října a prostná na sjezdy. Pamatuji si, že jsme byli na sjezdu v Třebíči pěšky tam i zpět. Na sjezdu v Pavlicích a také v Příštpě bylo veřejné orelské cvičení. Na mě také zůstala povinnost nacvičit moravskou besedu která se cvičila v krojích . Asi druhý či třetí rok už jsme měli svoje jeviště v hostinci u Nechvátalů, kde jsme hrávali i divadlo. Činnost organizace Orla byla přerušena Protektorátem , pak krátce obnovena aby v roce 1948 trvale zanikla a již nikdy zde nebude obnovena. Chybí lidé, kteří by se dětem a mládeži věnovali, přibývá však těch, co dávají špatný příklad a jen vše kritizují. Tolik ze vzpomínek kronikářky paní Marie Žákové / Kalábkové.

Český svaz chovatelů - CHDHZ byl založen roku 1972 třemi zdejšími nadšenými chovateli drobného hospodářského zvířectva. Byli to : Matoušek Josef, Pokorný Stanislav a Šmíd Blažej. Ze začátku měl tento spolek kolem 12 členů, postupně se přidávali i další chovatelé, kteří mohli využívat nákup krmiva a směsí za poměrně nízkou cenu. Postupně vzrostl počet členů na 22 chovatelů .Byli to chovatelé králíků, slepic, holubů, kanárů a ostatních exotických ptáků. Dlouholetým předsedou byl Matoušek Josef, jednatelem Pokorný Stanislav.Tato organizace byla poměrně aktivní, pořádala každoročně zájezdy na výstavy hospodářského zvířectva a pořádala i taneční zábavy.V roce 1998 tato organizace však úplně zanikla a jejich dům, který vlastnila byl prodán ve veřejné dražbě. Do dnešních dnů podobná organizace v obci není.

Junák tato organizace v obci byla založena hned po válce roku 1945 a její působení trvalo pouze do roku 1948 , kdy po vítězném únoru musela vládním nařízením ukončit svoji činnost a byla zrušena. Místní Junák měl 2 družiny, pro starší/družina bobrů/ a pro mladší/družina racků/, celkem okolo 15 členů. Klubovnu měli v bývalé Pánkově cihelně.Vedoucím těchto skautů byl Alfred Pánek, který po únoru 1948 byl obžalován z vlastizrady ve vykonstruovaném procesu a nejprve dostal doživotí a posléze mu byl trest změněn na 15 let, které si odpykával v Jáchymově. Samozřejmostí této doby bylo, že po odpykání trestu měl doživotní zákaz vstupu do rodné obce. Po tak zvaném pražském jaru v roce 1968 znovu JUNÁK oživl v mnoha místech ale zase pouze na krátkou dobu, když k 15.9. 1972 za tak zvané husákovské normalizace byl opět stranou a vládou zakázán a rozpuštěn tak jako ostatní nežádoucí organizace. Po tak zvané sametové revoluci v roce 1989 byla činnost těchto zakázaných organizací ve větších městech opět obnovena , ale v menších obcích jako je naše již nikoliv.

SČSP - svaz československo-sovětského přátelství - byla za minulého režimu organizace pouze formální záležitostí, byla součástí Národní Fronty a měla ve zdejší obci jen 9 členů. Nijak nepracovala, pouze se zúčastňovala svými zástupci na všech tehdejších veřejných schůzích a akcích . Byla to organizace papírová a jejich členové byli většinou členové zdejší organizace KSČ.

ČSČK - československý červený kříž - za předsednictví paní Marie Havlíčkové měla tato organizace dobrý zvuk a vykonala velký kus dobré a prospěšné práce. Z jejich řad bylo hodně dobrovolných dárců krve . Školili se v ošetřovatelské službě a dokázali mnohá menší zranění ošetřit. Ať se říká dnes cokoli, ať mnozí paní M.Havlíčkovou se snaží malovat na černo, je zapotřebí říci to, že to byla v pravém slova smyslu samaritánka , která byla obětavá, která vždy zdejším zraněným občanům pomáhala. Ona zvala do vsi praktického lékaře na besedy , kde se pořádaly pro zájemce kurzy první pomoci. Ona také podporovala činnost místní obecní knihovny . V roce 1972 měla tato organizace kolem 48 členů ponejvíce žen a byla také součástí Národní fronty, jinak to v té době nešlo. Tato organizace po roce 1990 také ukončila svoji činnost. Je třeba říci, že je škoda doby, kdy lidé měli oproti dnešku sice málo , ale znali se , hlásili se k sobě a v případě potřeby si dovedli pomáhat.